
ODS chce začít z úplně jiného konce - víme, že úředníci často o svěřených penězích rozhodují plýtvavě a neracionálně, my chceme kontrolovat výdaje veřejné správy stejně tak, jako každý z nás hlídá svoji vlastní peněženku.
Výdaje na energie jsou právě těmi, které lze pomocí zefektivnění chodu úřadů veřejné správy relativně snadno ušetřit - aniž bychom omezovali komfort a služby poskytované občanům.
Můj plán "2010 %", k němuž mě inspirovala iniciativa britských konzervativců, nechce čekat na volby, na další rozpočty a škrty v nich. Prosazuji, aby radnice a státní úřady uspořily v letošním roce minimálně 10 procent svých výdajů na energie. Peníze takto ušetřené mohou použít například na investice, na nichž musí většina nás starostů v letošním roce kvůli propadu příjmů z daní ušetřit zhruba 15 procent. Vyměníme-li postupně žárovky za šetřivé, spotřebiče za úspornější, budeme motivovat zaměstnance k důslednému šetření, vyjednáme si lepší podmínky u dodavatele energie (nebo jej změníme) a hlavně budeme důsledně své účty kontrolovat, dosáhneme překvapivě dobrých výsledků. V delším horizontu podporuji přechod na automobily na elektrický pohon, které pro potřeby většiny úřadů stačí, jejich provoz je o více než polovinu úspornější než u aut na benzín či naftu, které navíc neznečišťují životní prostředí.
Šetřit je však třeba začít okamžitě, nelze čekat na výsledky balíčků, škrtů či auditů. Spotřebu elektrického proudu a tepla máme možnost mít pod kontrolou všichni a státní správa by měla jít příkladem. Na úrovni obcí, krajů i centrálních úřadů se za energie vydávají velké prostředky, potenciál úspor pak dosahuje miliard korun. Výdaje občanů totiž šetříme právě tím, že šetříme výdaje státu. A ušetříme i zbytečná slova.