
Emisaři MMF, kteří navštívili Česko, přinesli jednoznačná doporučení. Podle nich kroky, které byly provedeny v sociální, důchodové a zdravotní oblasti za vlády ODS, míří správným směrem. Za názory české levice se nestaví jediná institucionální nebo ekonomická autorita, s výjimkou stranicky zabarvených ekonomických "veličin" typu Jiří Havel a Martin Potůček.
Pokud socialisté opravdu myslí vážně to, co nyní slibují, naše země na sto procent vykročí ke státnímu bankrotu. Dvacet miliard, o které nyní chtějí opět navýšit už tak astronomický schodek rozpočtu, odpovídá dvěma špičkovým univerzitním nemocnicím nebo stu špičkových domovů pro seniory. Sociální demokracie ignoruje, že financování státního dluhu se natolik prodraží, že naší zemi nikdo nebude ochoten půjčovat. Abychom mohli financovat tento dluh, museli bychom splnit tvrdé "maďarské" nebo "lotyšské" podmínky měnového fondu. Například drastické snižování sociálních výdajů o desítky procent. Nebo ČSSD moc dobře ví, že drtivou většinu toho, co teď slibuje, nebude schopna splnit. Zopakuje tak "sobotkovskou lež", přiznanou po roce 2002, že ekonomická realita neumožní splnit její sliby, zarámované Špidlovou větou "zdroje jsou". Kupovat si za miliardy z veřejných peněz hlasy nejméně majetných vrstev je výrazem absolutního politického cynismu. Milion rozdaný na nových dávkách odpovídá více než 2,5 milionu korun dluhu, který za 20 let zaplatí naše děti.
Buď ekonomii nerozumí, nebo lžou Současné návrhy socialistů nejsou jen dalším porušením už tak krvavého konsenzu při schvalování státního rozpočtu. Mají ještě tolik drzosti, aby tvrdili, že tím nezvýší státní dluh. Buď ekonomii nerozumí, nebo lžou. Nejspíše platí obojí. Třinácté důchody jsou podvodem na voličích. Nejenže se nejedná o skutečný 13. důchod, ale o jednorázový předvolební úplatek ve výši 2400 korun. ČSSD současně vytváří dojem, že tyto peníze jsou volně k mání použitím dividend ČEZ. Těchto sedm miliard korun však bude chybět jinde, třeba v rezervě pro rozjezd tolik potřebné důchodové reformy. Loni přitom dosáhly důchody nejvyšší reálné úrovně od roku 1989, přičemž inflace dosáhla v srpnu až prosinci -0,2 procenta.
O tom, že změny v nemocenské zafungovaly pozitivně, svědčí i nová data. V letech 2007-2009 poklesly výdaje na nemocenské o třetinu, počet ukončených případů pracovní neschopnosti téměř o polovinu. Zaměstnavatelé, kteří od loňska hradí prvních 14 kalendářních dnů nemoci, ušetřili na snížení odvodů na nemocenské pojištění zhruba 8,5 miliardy korun, což se hodilo především v době krize. Nyní chce ČSSD firmám zrušením neplacení prvních tří dnů nemoci tyto náklady zvýšit. Zavedením poplatků ve zdravotnictví, které chce ČSSD rovněž zrušit, se ušetřily peníze na čerpání nejnákladnější zdravotní péče, nejkvalitnějších léků a zkrátily se čekací doby na operace.
Nedošlo přitom k citelnému propadu životní úrovně obyvatel, jak se snaží vsugerovat ČSSD. Ten hrozí až nyní, po jejím případném úspěchu ve volbách. Mezinárodní měnový fond vystavuje jejím návrhům červenou kartu už dnes. Po volbách ji může v případě jejího úspěchu vystavit celé české ekonomice, se všemi dopady na veřejnost.