
Po tisíce let činí lidstvo stále stejnou zkušenost. Každá společnost je tak bohatá, nakolik dokáže ušetřit své vyprodukované zdroje, a investuje je do budoucího rozvoje. To vede k neustálému zlepšování podmínek pro život. Využívání momentálních výhod je oproti tomu mrhání prostředky.
Kvalita je víc než kvantita!
I my se musíme držet toho, co nám přineslo úspěch v minulých staletích. Síla první republiky byla v dlouhodobém rozvoji vzdělanosti. Tak jako se naši předci navzdory skromným počátečním podmínkám dokázali dostat na špičku vývoje, musíme i my odložit svou momentální spotřebu. Ostatně, neměl by to být zase takový problém. Vždyť i v době krize jsme stále nakupovali přebytek potravin, z nichž až čtvrtina končí v popelnici. Kvůli našemu konzumnímu apetitu byla daň z přidané hodnoty jedinou, která doputovala do státního rozpočtu v předpokládané výši. Tento nezdravě vysoký spotřební trend samozřejmě zbytečně vyčerpává naše zdroje. Nemluvě o životním prostředí. Naše nenasytnost tak zatěžuje dědictví příštích generací hned dvakrát, protože prohlubuje dluhy a ničí přírodu. Nešlo by tyto projedené peníze využít lépe?
Zatímco krize nijak nezamávala s naší nadspotřebou, omezila naše investice do vzdělání. Zeptejme se penzistů, jestli za této situace opravdu stojí o třinácté úplatky. Nedali by raději ty "peníze z dividend ČEZ", kromě toho, že je to populistický blábol, na vzdělání svých vnuků? Ostatně právě oni jim budou vydělávat na penze. Přičemž produktivita vysokoškoláků daleko přesahuje produktivitu lidí s nižším vzděláním.
Kdo se dnes cpe, zítra pláče
Vláda vedená ODS proto usilovala o to, aby výdaje do vzdělávání neklesaly, a naopak oproti ostatním výdajům mírně stoupaly. Například do výzkumu a vývoje náš vládní kabinet přidal ze zahraničních zdrojů od roku 2006 1,4 miliardy korun.
Možná si to lidé v rámci jednoho volebního období neuvědomují, ale z dlouhodobé perspektivy opravdu platí ona neúprosná, nicméně spravedlivá logika. Kdo se dnes nacpává, projí vše, co má, a ještě se zadluží, zítra spláče nad výdělkem. Ty, kteří myslí na zadní kolečka a v přítomnosti se uskrovní, čeká bohatá budoucnost. Týká se to lidí i států. Tedy pokud budeme zemí, která netrestá aktivní, obezřetné a cílevědomé, a nezvýhodňuje líné, neodpovědné a hloupé Obezřetnost je víc než po nás potopa!
Vsaďme na náš mozek
I díky tomu, že na rozdíl od státu u nás lidé více spoří, než se zadlužují, jsme bez úhony přečkali finanční krizi. Na ty, kteří si naberou úvěry a pak nemají na splácení, se díváme svrchu. Tak proč bychom měli volit politiky, kteří se stejně neodpovědně chovají k financím nás všech? Odpovědnost je víc než populismus!
Znovu zdůrazňuji, že tu nejde o nějaké úspory pro úspory, o nějaké ideologické cvičení v utahování opasků. Jde o velice praktický a srozumitelný cíl. Místo toho, abychom vše projedli, investujme do vzdělání. Zde se nám každá koruna mnohonásobně vrátí. Zatímco projedená koruna prostě zmizí. A koruna vypůjčená se nám vrátí také mnohonásobně - ale v záporné hodnotě úroků, které z ní budeme platit.
Takže je to buď - anebo. Buď odkážeme našim dětem úroky z dluhů, které budou muset splácet. Nebo jim dáme možnost dosáhnout kvalitního vzdělání a vynikajících výsledků ve vědě a výzkumu. To druhé si od nás samozřejmě žádá trochu odpírání.
Odložme svou momentální spotřebu ve prospěch budoucnosti.
Úspory jsou víc než dluhy! A místo všech ostatních zdrojů vsaďme na náš mozek. To je jediný vskutku obnovitelný, nevyčerpatelný a mocný zdroj. Využít ho můžeme už v příštích sněmovních volbách.