rubrika: Rozhovory v tisku

« zpět další od autora » více o autorovi »

Mirek Topolánek: Zlo má jméno: spotřeba na dluh

15.02.2010, Euro
publikováno: 15.02.2010



Sdílet

Na českobudějovické konferenci jste řekl, že změna přístupu k veřejným financím musí začít u morálky, ne u zákonů. Co jste tím myslel?

Že měnit veřejné finance při sestavování rozpočtů není možné. A prosadit potřebné změny není možné bez změny pohledu společnosti na současný nemravný trend, který znamená žití na dluh. K úspěchu nestačí pouze bránit největším excesům levice v parlamentu. Musíme napadnout tezi, že cílem je maximalizace okamžité spotřeby. Vede totiž společnost k vršení dluhů a do bludného kruhu neuspokojitelných požadavků a neoprávněných nároků. V Českých Budějovicích jsem několikrát zdůraznil: Zlo má jméno - spotřeba na dluh.

 

Vaší antitezí pak je co?

Naším cílem je odložená spotřeba. Řídíme se heslem »úspory jsou víc než dluhy«. Po tisíce let lidé mysleli na své potomky, starali se, aby jim měli co odkázat I myse musíme vrátit k heslu, že budoucnost je víc než přítomnost, a neodkazovat svým dětem dluhy.

 

Ideologický spor o zadlužování se ale do reality promítá spory o různé konkrétní návrhy. Není mezi těmi oranžovo-červenými nějaký, který ty do konzervativního pohledu zapadal?

Není. Oni tvrdí, že mandatorní výdaje se mají dále zvýšit a lidé mají platit větší daně. Kdybychom chtěli vyrovnat loňský deficit rozpočtu ve výši přes 192 mliliard korun vyššími daněmi, musely by vynést více než dvojnásobek. To nejde, ani kdybychom bohatším lidem vzali příjmy úplně celé. Chtějí prostě utrácet, ale nemají jiné možnosti úhrady než dluh. To platí od nechvalně známé Špidlovy věty, že zdroje tu jsou. Vývoje deficitů během hospodářského růstu, kdy normální lidé šetří, bohužel dokazují, jaké zdroje měl na mysli. A nedělejme si iluze, že dnes má Paroubek nějaké jiné, zázračné řešení.