rubrika: Články a komentáře

« zpět další od autora » více o autorovi »

Oldřich Vlasák: Komise musí teprve ukázat, že si zaslouží podporu

19.02.2010, zpravy.ods.cz
publikováno: 19.02.2010



Sdílet

Evropský parlament schválil nakonec 9. února po mnoha odkladech, který způsobila protahovaná ratifikace Lisabonské smlouvy a výměna bulharské kandidátky, novou Evropskou komisi. Orgán, který by rád byl evropskou vládou, nyní čeká pětiletý mandát v čele Unie.

Velká koalice

V prvním kole volby nové Komise jsme podpořili na dalších pět let kandidáta z pravého středu - Portugalce J. M. Barrosa. Ten by bez hlasů evropských konzervativců a reformistů, k nimž patří v EP i ODS, neprošel. Jenže následné sestavování Komise a jejího programu Barroso postavil zejména na velké koalici evropských socialistů a lidovců. A u toho nemůžeme a ani nechceme dělat statisty. Ale nejsme na evropské scéně nekonstruktivní, a proto jsme se v závěrečném hlasování o volbě celé Komise zdrželi. Chceme dát nové Komisi a zejména jejímu předsedovi ještě šanci, aby se vrátil ke svému původnímu programu a hledal v Evropském parlamentu většinu mezi stranami, které chtějí šetřit peníze daňových poplatníků a které jsou přesvědčené, že není třeba regulovat každý okamžik našich životů. Taková většina v parlamentu existuje, ale J. M. Barroso musí odolat vábení pohodlného vládnutí "velké koalice" jeho lidovců se socialisty. To, že se stále častěji staronový předseda Komise přiklání k jednodušší spolupráci se socialisty, ukázalo už sestavování sboru komisařů. Barroso jen přihlížel, jak šéf socialistů v Evropském parlamentu Schulz "odstřelil" stejně jako před pěti lety vyhlédnutého kandidáta z pravého středu, aby ukázal, kdo je v EP při sestavování Komise pánem. Tentokrát to od parlamentních socialistů "schytala" bulharská ministryně zahraničí a naše bývalá kolegyně z EP Rumjana Želeva, kterou musela nahradit jiná bulharská kandidátka.

Nevyrovnaní komisaři

Mezi 27 členy nové Komise panují bohužel velké rozdíly. Najdeme mezi nimi na jedné straně vhodné, kompetentní a našemu pohledu na Unii blízké kandidáty, ale také komisaře, na které opravdu nemůžeme být hrdí. Osobně bych vyzdvihl třeba nového komisaře pro regionální politiku, kterým se stal Rakušan Johannes Hahn. S Rakouskem sice nemáme v oblasti evropských fondů shodné zájmy, ale Hahn je příkladem schopného komisaře, který svůj rezort jistě zvládne. Podobné platí třeba o komisaři pro obchod Belgičanu Karlu de Guchtovi.

Na pomyslném opačném konci Komise stojí například britská socialistka Catherine Ashtonová, která má v nové funkci zastupovat Unii navenek a mít na starosti bezpečnostní politiku. U ní se ukazuje, že nemá s rezortem zkušenosti. A navíc politička, která v minulosti bojovala za peníze ze SSSR proti snaze západních zemí neustupovat komunistům, nemůže mít mou důvěru. Kdyby lidé jako ona v osmdesátých letech uspěli, určitě by dnes naše země v Unii nebyla. A RVHP žádný parlament ani Komisi neměla, tam stačila rozhodnutí přijatá v Kremlu....