
Už je to tady: regulace tržní ekonomiky, dodatečné odvody "bohatých firem" pod rouškou obecného blaha. A o tom, kde je hranice bohatství, rozhoduje jediná hlava pomazaná - Jiří Paroubek.
Předseda ČSSD sní o ekonomice podle socialistického receptu, který zná a umí v něm velmi pěkně žít. Bývalý šéf socialistického podniku Restaurace a jídelny (RAJ) svůj názor na svobodu a trh prezentoval v nedělních Otázkách Václava Moravce jasně: "Je třeba regulovat tržní společnost, aby se vytvořilo správné tržní prostředí." V praxi si to představuje tak, že firmám s obratem nad pět miliard korun rudo-oranžová vláda naordinuje vyšší daně a další odvody, a to pod rouškou bohulibého příspěvku pro nás, obyčejné lidi. I když pomineme diktátorskou ambici ČSSD rozhodovat, kdo zaplatí a kdo ne, bude třeba vyřešit kupu problémů.
Zkusmo řešme alespoň základní potíže. Odkud vezme taková vybraná skupina podniků peníze na vyšší daně a sponzoring sportu nebo kultury? Logicky sníží výdaje tam, kde může: propustí pár zaměstnanců, nebude investovat do nových technologií ani do inovace výroby, možná omezí i stipendia pro studenty oborů, které potřebuje, a možná bude brzdit růst platů. Netřeba domýšlet každou myšlenku do detailů. Zvláště, když předseda ČSSD jaksi úplně pominul skutečnost, že "velké firmy" nejen na sport, ale i na kulturu a charitu přispívají poměrně vydatně.
Jen několik málo příkladů z našeho kraje: Vítkovice vydaly v posledních letech 130 milionů na opravu Rothschildova zámečku a Federerovu sbírku vrátily zpět do Ostravy. Pravidelně přispívají na sportovní mítink Zlatá tretra. Třinecké železárny už léta podporují extraligový hokejový tým HC Oceláři Třinec, úspěšnou českou lyžařku Šárku Záhrobskou a k tradičním sponzorovaným akcím patří atletická Beskydská laťka. Přispívá dokonce i ArcelorMittal - juniorům týmu HC Havířov koupil hokejky, dává peníze i na projekty jako Celé Česko čte dětem nebo na podporu nevidomých. OKD je generálním partnerem házenkářů z HC Baník OKD Karviná a významně se podílí na festivalu Colours of Ostrava.
Možná by mohli všichni zmínění továrníci platit na zábavu víc, ale rozhodně by to neměli dělat z donucení, na základě státního příkazu, na základě zvůle úřední moci. To by se nám totiž taky mohlo stát, že se vrátíme do reálného socialismu, tentokrát ovšem nikoli s lidskou, ale s Paroubkovou tváří.